Aperitivo – italský rituál, který mění podvečery
Autor: Giorgio Šerák, 18.4.2026
Představte si teplý podvečer někde v Miláně nebo Boloni. Ulice se pomalu probouzejí k jinému životu než tomu dennímu. Lidé se usazují na zahrádkách kaváren, číšníci roznášejí sklenky s oranžovým Aperol Spritzem a na stolcích se objevují misky s olivami, lupínky sýra a malé kousky focaccie. Nikdo nikam nespěchá. Všichni si užívají ten zvláštní moment mezi koncem pracovního dne a začátkem večeře – moment, kterému Italové říkají aperitivo. A právě tento rituál si v posledních letech získává srdce lidí po celém světě, Česko nevyjímaje.
Jenže aperitivo není jen o tom, co máte ve sklenici. Je to celý způsob, jakým Italové přistupují k jídlu, pití, společnosti a vlastně k životu samotnému. A pokud jste ho dosud vnímali jen jako „drink před večeří", připravte se na to, že se vám jeho skutečný význam trochu rozšíří.
Co vlastně aperitivo je a odkud se vzalo
Slovo aperitivo pochází z latinského aperire, což znamená „otevřít" – v tomto případě otevřít chuť k jídlu. A přesně tak to Italové už celá staletí chápou. Nejde o opíjení se, nejde o koktejlovou párty a rozhodně nejde o to, nacpat se k prasknutí ještě před samotnou večeří. Aperitivo je jemné probuzení smyslů, příprava těla i mysli na gastronomický zážitek, který teprve přijde.
Historicky sahají kořeny aperitiva až do 18. století, kdy turínský likérník Antonio Benedetto Carpano představil svůj vermut – bylinný, lehce hořký nápoj, který měl stimulovat trávení a právě otevírat chuť. Postupem času se z tohoto zvyku vyvinula společenská tradice, která dnes patří k nejcharakterističtějším rysům italské kultury. Jak popisuje encyklopedické zpracování italské gastronomie na Britannica, jídlo v Itálii nikdy nebylo jen o výživě – vždy šlo o rituál, sdílení a prožitek.
V severní Itálii, zejména v Miláně, Turíně a Benátkách, se aperitivo postupně proměnilo v každodenní záležitost. Zatímco na jihu země mají lidé tendenci trávit podvečery spíše na promenádách při takzvané passeggiata, na severu se kolem šesté hodiny večerní plní bary a kavárny lidmi, kteří si objednávají svůj oblíbený drink a k němu ochutnávají drobné pochutiny. Není to oběd, není to večeře – je to něco mezi tím, něco, co nemá v české kultuře přímý ekvivalent, ale co se dá krásně přenést i do našich podmínek.
Důležité je pochopit, že aperitivo má svá nepsaná pravidla. Nápoje jsou lehké a osvěžující, typicky s nižším obsahem alkoholu. Klasikou je Aperol Spritz, Negroni, Campari se sodou nebo prosecco. Kdo nepije alkohol, sáhne po Crodinu nebo San Bitteru – italských nealkoholických hořkých limonádách, které plní stejnou funkci. Jídlo, které aperitivo doprovází, je vždy v malých porcích a má za úkol doplnit drink, ne nahradit hlavní chod. Olivy, oříšky, malé kousky pizzy, bruschetta, nakrájené sýry nebo tenké plátky salámu – to všechno na stůl patří.
A pak je tu ještě jedna věc, která aperitivo odlišuje od obyčejného posezení u piva nebo vína: čas a atmosféra. Aperitivo se odehrává v konkrétním časovém okně, většinou mezi šestou a osmou hodinou večerní. Je to přechodový rituál, most mezi dvěma částmi dne. Jak kdysi poznamenal italský food writer a kritik Pellegrino Artusi, považovaný za otce moderní italské kuchyně: „Stůl je jediné místo, kde se člověk nikdy nenudí během první hodiny." A právě ta první hodina, ten okamžik usednutí, první doušek a první sousto – to je esence aperitiva.
Jak aperitivo správně prožít, i když nejste v Itálii
Možná si říkáte, že tohle všechno zní krásně, ale že jste v Brně, v Praze nebo v Ostravě, a ne na Piazza del Duomo. Jenže právě v tom je kouzlo aperitiva – nepotřebujete k němu letenku do Itálie. Potřebujete jen správný přístup.
Vezměme si úplně běžný scénář. Je pátek podvečer, skončili jste v práci, a než se rozhodnete, co budete dělat s večerem, zastavíte se s přáteli někde, kde vám připraví dobrý drink a k němu něco malého na zub. Nemusíte řešit rezervaci v restauraci, nemusíte studovat degustační menu. Prostě si sednete, objednáte si a necháte ten okamžik plynout. Přesně takhle aperitivo funguje – je to nejpřístupnější forma italského životního stylu.
V praxi to může vypadat třeba tak, že si dáte spritz a k němu kousek kvalitní pizzy. A tady se dostáváme k tomu, proč aperitivo a pizza tvoří tak přirozený pár. Neapolská pizza, zejména ta prodávaná po kouscích – pizza al taglio – je vlastně ideální aperitivové jídlo. Je lehká, chuťově výrazná, dá se jíst rukama a skvěle doplňuje lehké nápoje. Není to těžké hlavní jídlo, ale zároveň vám nedovolí pít na prázdný žaludek. V Pizza Modena tohle spojení znají dobře – kousek čerstvé neapolské pizzy a osvěžující drink k tomu je přesně ta kombinace, která aperitivový zážitek přenáší z italských ulic do českých měst.
Důležitý je ale i mindset. Aperitivo není o tom, hodit do sebe rychle drink a běžet dál. Je to vědomé zpomalení. V době, kdy většina z nás tráví dny v neustálém běhu mezi schůzkami, e-maily a povinnostmi, nabízí aperitivo něco vzácného – povolení si na chvíli sednout a nic neřešit. Italové to vědí odjakživa. My se to teprve učíme.
Pokud chcete aperitivo zažít autenticky, držte se několika jednoduchých principů. Za prvé, vyberte si lehký nápoj – žádné těžké koktejly plné cukru ani tvrdý alkohol. Za druhé, k pití si dejte něco malého k jídlu, ideálně středomořského charakteru. Za třetí, a to je možná nejdůležitější, dejte si na čas. Žádné scrollování telefonem, žádné vyřizování pracovních zpráv. Aperitivo je moment pro konverzaci, pro pozorování města kolem sebe, pro to být přítomný.
Zajímavé je, že tento rituál rezonuje i s moderními trendy v oblasti wellness a mindfulness. Řada studií, včetně těch publikovaných v časopise The Lancet, poukazuje na to, že středomořský životní styl – kam aperitivo bezesporu patří – je spojen s nižší mírou stresu a vyšší životní spokojeností. Nejde přitom o jednotlivé složky jako olivový olej nebo víno, ale o celkový přístup k jídlu jako ke společenskému a smyslovému zážitku.
V italských městech se navíc v posledních desetiletích rozvinul fenomén zvaný apericena – jakýsi hybrid mezi aperitivem a večeří (cena znamená italsky večeře). V praxi to znamená, že bary a restaurace nabízejí k drinku bohatší výběr jídla, často formou bufetu, a mnoho lidí pak už samostatnou večeři vůbec neřeší. Tento trend je obzvlášť populární mezi mladými Italy a studenty, kteří oceňují jeho neformálnost a dostupnost. A je to vlastně přesně ten model, který funguje i v českém prostředí – dát si po práci drink a k němu třeba dva kousky skvělé pizzy místo formální večeře v restauraci.
Když se nad tím zamyslíte, aperitivo vlastně řeší problém, který mnoho z nás zná. Ten moment, kdy je příliš pozdě na oběd, příliš brzy na večeři, ale žaludek i mysl si žádají nějaký předěl. Místo aby člověk bezmyšlenkovitě sáhl po svačině z automatu nebo si objednal něco rychlého a nezáživného, aperitivo nabízí civilizovanou alternativu – malý rituál, který den rozdělí na dvě části a té druhé dá úplně jiný náboj.
A právě proto nejde jen o drink. Aperitivo je filosofie. Je to italský způsob, jak říct, že život je příliš krátký na to, abychom ho celý proběhli ve sprintu. Že si zasloužíme chvíli v klidu, dobrou chuť na jazyku a společnost lidí, na kterých nám záleží. Že jídlo a pití nejsou jen palivo, ale forma radosti.
V Česku se tato kultura teprve rodí, ale její zárodky jsou jasně viditelné. Stále víc podniků nabízí aperitivové hodiny, stále víc lidí si objednává spritze místo velkých piv a stále víc zákazníků hledá právě ten typ zážitku, který aperitivo přináší – rychlý, kvalitní, neformální a přitom s důrazem na chuť a atmosféru. Pizza Modena do tohoto trendu zapadá přirozeně, protože neapolská pizza po kouscích je vlastně to nejautentičtější, co si k aperitivovému drinku můžete dát. Žádné složité objednávání, žádné čekání – prostě si vyberete kousek, který vás láká, a užíváte si podvečer.
Takže až příště budete stát před otázkou, co s tím podivným časem mezi koncem práce a začátkem večera, zkuste to po italsku. Najděte si příjemné místo, objednejte si lehký drink a kousek dobré pizzy, a hlavně – nikam nespěchejte. Možná zjistíte, že aperitivo není jen italský rituál, ale univerzální recept na lepší podvečery. A kdo ví, třeba se z toho stane váš nový oblíbený zvyk.
