Italské sušenky ke kávě, které musíš znát
Autor: Giorgio Šerák, 22.4.2026
Existuje něco lepšího než šálek čerstvě uvařeného espressa doprovázený křupavou sušenkou, která jako by byla stvořená právě pro ten okamžik? Italové tuhle kombinaci povýšili na umění a za staletí vytvořili desítky druhů pečiva, které dokonale ladí s kávou. Tři z nich – amaretti, biscotti a cantuccini – se staly ikonami italské kuchyně a postupně si získaly srdce lidí po celém světě, Česko nevyjímaje. Pojďme se podívat na to, co je dělá tak výjimečnými, odkud pocházejí a proč si zaslouží místo vedle vašeho příštího kafe.
Když se řekne „italské sušenky ke kávě", většina lidí si vybaví něco tvrdého, mandlového a trochu exotického. A vlastně tím docela přesně popisují celou rodinu tradičního italského pečiva, které vznikalo v dobách, kdy cukrářství nebylo jen řemeslem, ale skutečným uměním předávaným z generace na generaci. Italská kultura jídla je v tomto ohledu fascinující – nejde jen o recepty, ale o celý rituál, o způsob, jakým se jídlo prožívá. A právě sušenky ke kávě jsou jedním z nejkrásnějších příkladů toho, jak prostý pokrm dokáže vytvořit okamžik radosti uprostřed běžného dne.
Amaretti – mandlová klasika s překvapivou historií
Amaretti patří mezi nejznámější italské sušenky vůbec. Jejich název pochází z italského slova „amaro", tedy hořký, což odkazuje na hořké mandle, které jsou jejich tradiční ingrediencí. Ve skutečnosti se ale chuť hotových sušenek pohybuje spíše na pomezí sladkého a jemně hořkého – právě ta rovnováha je dělá tak návykovými. Klasický recept pracuje se směsí sladkých a hořkých mandlí, cukru a vaječných bílků. Žádná mouka, žádné máslo. Výsledkem je lehká, vzdušná sušenka s křupavým povrchem a měkkým, téměř žvýkavým středem.
Historie amaretti sahá přinejmenším do 17. století, i když přesný původ je zahalený v legendách. Jedna z nejznámějších vypráví o páru z lombardského města Saronno, který připravil mandlové sušenky na počest návštěvy biskupa. Právě z tohoto města pocházejí slavné Amaretti di Saronno, které se dodnes vyrábějí podle tradičního receptu a exportují do celého světa. Mimochodem, ze stejného města pochází i známý mandlový likér Amaretto – a není náhoda, že obě pochoutky sdílejí nejen název, ale i charakteristickou mandlovou chuťovou paletu.
Co dělá amaretti tak skvělým společníkem ke kávě? Je to právě ta kombinace sladkosti a jemné hořkosti, která nádherně rezonuje s chutí espressa nebo cappuccina. Když si amaretti namočíte do kávy – a ano, Italové to dělají běžně – sušenka změkne a uvolní mandlovou vůni, která se promísí s kávovým aroma. Je to jeden z těch jednoduchých požitků, které nepotřebují žádné vysvětlování. Prostě to funguje.
V Itálii se amaretti nepoužívají jen jako příloha ke kávě. Drcené amaretti se přidávají do náplní tortellini, do krémů, do semifredda a dalších dezertů. Je to neuvěřitelně univerzální ingredience, která dodá jakémukoli jídlu hloubku a mandlový charakter. Pokud jste amaretti dosud neochutnali, stačí zajít do kvalitní italské delikatesy nebo je objednat online – a připravte se na to, že jeden kousek rozhodně nebude stačit.
Biscotti a cantuccini – dvojčata, která si pletou i Italové
Tady se dostáváme k jednomu z nejčastějších zmatků v italské gastronomii. Biscotti a cantuccini – jsou to dvě různé věci, nebo jedno a totéž? Odpověď je, jak to u italské kuchyně bývá, trochu komplikovanější, než by se zdálo.
Slovo biscotti doslova znamená „dvakrát pečený" (z latinského „bis coctus") a v italštině se používá jako obecný výraz pro sušenky všeho druhu. Takže technicky vzato jsou i amaretti „biscotti". Mimo Itálii, zejména v anglosaském světě, se ale slovo biscotti vžilo jako označení pro konkrétní typ tvrdých, podlouhlých, dvakrát pečených sušenek – a právě ty jsou v Itálii známé jako cantuccini (nebo někdy cantucci). Jde tedy v podstatě o totéž pečivo, jen pojmenované jinak v závislosti na tom, kde se nacházíte.
Cantuccini pocházejí z Toskánska, konkrétně z města Prato, a proto se jim někdy říká také „biscotti di Prato". Jejich historie je dobře zdokumentovaná – první písemné zmínky o tomto typu pečiva pocházejí z 18. století, i když podobné dvakrát pečené sušenky existovaly v italské kuchyni mnohem dříve. Jak uvádí například encyklopedické zpracování italské kuchyně na Britannica, princip dvojitého pečení byl původně praktický – takto připravené pečivo vydrželo čerstvé mnohem déle, což bylo klíčové v dobách bez ledniček a vakuového balení.
Tradiční cantuccini se připravují z mouky, cukru, vajec a celých mandlí. Těsto se nejprve vytvaruje do plochých bochníků, upeče se, a poté se nakrájí na charakteristické šikmé plátky, které se znovu vloží do trouby. Výsledkem je tvrdá, křupavá sušenka plná mandlí, která se přímo vybízí k namáčení. A právě v tom spočívá kouzlo cantuccini – v Toskánsku se tradičně namáčejí do Vin Santo, sladkého dezertního vína, ale fungují naprosto skvěle i s kávou, čajem nebo dokonce horkou čokoládou.
Představte si typické nedělní odpoledne v toskánské domácnosti: na stole stojí moka konvička s čerstvě uvařeným espressem, vedle ní talířek s cantuccini a možná sklenička Vin Santo pro ty, kteří si chtějí dopřát trochu víc. Není to žádná velká hostina, žádný komplikovaný dezert – jen pár jednoduchých ingrediencí, které dohromady vytvářejí dokonalý okamžik. A přesně tohle je podstata italského přístupu k jídlu: kvalitní suroviny, jednoduché postupy a důraz na sdílení.
Dnes se cantuccini vyrábějí v nesčetných variacích. Kromě klasických mandlových najdete verze s pistáciemi, lískovými oříšky, sušeným ovocem, čokoládou nebo dokonce levandulí. Každá italská pekárna má svůj vlastní recept a každá rodina přísahá na ten svůj. To je na italské kuchyni krásné – i u tak jednoduché věci, jako je sušenka, existuje nekonečný prostor pro kreativitu a osobní přístup.
Jak řekl slavný italský gastronom Pellegrino Artusi ve své legendární kuchařce z roku 1891: „Kuchyně je svéhlavá stařena, která ale občas ráda experimentuje." A právě cantuccini a amaretti jsou důkazem toho, že i staletí staré recepty mohou žít a vyvíjet se dál.
Zajímavé je sledovat, jak se tyto italské sušenky postupně zabydlely i v české gastronomické kultuře. Ještě před deseti lety byste cantuccini v běžném obchodě hledali marně. Dnes je najdete nejen v specializovaných prodejnách, ale i v řetězcích, kavárnách a pekárnách po celé zemi. Česká kávová kultura prošla v posledních letech obrovským vývojem – lidé se zajímají o původ zrn, způsob přípravy a stále častěji i o to, co ke kávě podávat. A italské sušenky do tohoto trendu zapadají naprosto přirozeně.
Pokud jste typ člověka, který si rád dá k obědu pořádnou neapolskou pizzu a odpoledne si dopřeje espresso s mandlovou sušenkou, pak rozumíte tomu, o čem italská kuchyně ve své podstatě je. Není to o složitosti nebo drahých ingrediencích. Je to o tom najít radost v jednoduchých věcech, udělat je pořádně a sdílet je s lidmi kolem sebe.
A co když si chcete amaretti nebo cantuccini připravit doma? Dobrá zpráva je, že oba recepty patří k těm jednodušším. Na amaretti potřebujete v podstatě jen mandlovou mouku, cukr a vaječné bílky – celá příprava zabere asi dvacet minut plus čas v troubě. U cantuccini je to jen o málo složitější, hlavně kvůli dvojitému pečení, ale ani tady nejde o žádnou raketovou vědu. Na internetu najdete stovky receptů, ale pokud chcete skutečně autentický výsledek, doporučuje se držet tradičních italských zdrojů – například Giallo Zafferano, což je nejpopulárnější italský kulinářský web, nabízí ověřené recepty s detailními postupy.
Při výběru mezi amaretti a cantuccini ke kávě záleží hlavně na osobních preferencích a na typu kávy. K silnému, hořkému espressu se skvěle hodí sladší a měkčí amaretti, které hořkost příjemně vybalancují. K delší, mléčnější kávě jako latte nebo cappuccino zase lépe fungují tvrdší cantuccini, které si namočíte a necháte nasáknout. Žádné pravidlo ale samozřejmě neexistuje – nejlepší přístup je vyzkoušet obojí a rozhodnout se sám.
Za zmínku stojí i to, že obě sušenky mají relativně dlouhou trvanlivost díky svému složení a způsobu přípravy. Cantuccini díky dvojitému pečení vydrží v uzavřené nádobě klidně několik týdnů, amaretti podobně. To z nich dělá ideální zásobu do kanceláře, do batohu na výlet nebo prostě do kuchyňské skříňky pro chvíle, kdy přepadne chuť na něco sladkého ke kávě. V městském životě, kde se člověk často potřebuje rychle nasytit nebo si jen dopřát malou pauzu uprostřed hektického dne, je tahle praktičnost k nezaplacení.
Italské sušenky ke kávě – ať už jsou to křehké amaretti s vůní mandlí, nebo tvrdé, do kávy namáčené cantuccini – jsou víc než jen pečivo. Jsou to malí ambasadoři italské kultury, která si po staletí zakládá na tom, že jídlo není jen palivo, ale zážitek. A ten zážitek nemusí být složitý ani drahý. Stačí dobrá káva, pár sušenek a chvíle klidu. Třeba zítra odpoledne, až si budete dávat espresso – zkuste k němu přidat amaretti nebo cantuccini. Možná zjistíte, že přesně tohle vašemu kávovému rituálu celou dobu chybělo.
