Autor: Giorgio Šerák, 1.6.2026
Když se řekne pizza, většina lidí si okamžitě představí táhlou mozzarellu, která se natahuje při každém soustu. Je to logické – mozzarella je královna italské pizzy a její postavení je nezpochybnitelné. Jenže italská sýrová tradice je nesmírně bohatá a rozmanitá, a bylo by skutečnou škodou omezit se jen na jeden druh. Italové sami dobře vědí, že správně zvolený sýr dokáže z dobré pizzy udělat výjimečný zážitek. Otázka tedy nestojí tak, zda dát na pizzu sýr, ale který sýr zvolit – a proč.
Itálie patří mezi největší producenty a exportéry sýrů na světě. Podle dat organizace Clal, která sleduje italský mlékárenský průmysl, se v Itálii vyrábí přes 450 druhů sýrů, z nichž desítky nesou chráněné označení původu. Každý region má své speciality, každá specialita má svůj charakter – a právě tato rozmanitost se přirozeně promítá i do světa pizzy. Provolone ze severu, taleggio z lombardských údolí nebo gorgonzola s modrou žilkováním – to vše jsou sýry s vlastní historií, vlastní chutí a vlastním místem na pizzovém těstě.
Než se pustíme do konkrétních druhů, stojí za to pochopit, co vlastně dobrý pizzový sýr znamená. Nejde jen o chuť – důležitá je také schopnost sýra tavit se rovnoměrně, vytvářet správnou texturu a nepouštět příliš mnoho tuku nebo vody, která by těsto rozmočila. Mozzarella tyto vlastnosti splňuje téměř dokonale, proto se stala standardem. Ale jiné sýry mohou nabídnout hlubší chuť, zajímavější aroma nebo výraznější charakter – za předpokladu, že se s nimi zachází správně.
Klíčem je rovnováha. Výrazné sýry jako gorgonzola nebo taleggio nepotřebují mnoho přísad kolem sebe – jejich chuť sama o sobě tvoří základ pizzy. Naopak jemnější sýry jako provolone dobře fungují v kombinaci s dalšími ingrediencemi, aniž by jeden druhého přehlušil. Italská kuchyně obecně staví na principu, že méně je více, a to platí dvojnásob u pizzy s výraznými sýry.
Praktickým příkladem může být situace, kterou zná leckoterý fanoušek pizzy: objednáte quattro formaggi, přijde vám pizza pokrytá hustou vrstvou čtyř různých sýrů, které se navzájem překrývají a žádný z nich pořádně nevynikne. To je přesně ten případ, kdy dobrý záměr skončí průměrným výsledkem. Správná quattro formaggi by měla být pečlivě komponovaná – každý sýr by měl mít svůj prostor a svou roli, jako nástroje v orchestru.
Provolone je sýr, který si v Česku zatím nezískal takovou popularitu jako třeba parmezán nebo mozzarella, přesto patří mezi nejzajímavější italské sýry pro použití na pizzu. Pochází původně z jižní Itálie, konkrétně z oblasti Kampánie, ale dnes je nejvíce spojován s oblastí Padánie na severu, kde se vyrábí jako Provolone Valpadana s chráněným označením původu.
Existují dva základní typy: provolone dolce, které zraje krátce a má jemnou, mléčnou chuť, a provolone piccante, které zraje déle a vyznačuje se výraznější, lehce pikantní chutí s oříškovými tóny. Na pizzu se hodí oba typy, ale každý jinak. Dolce skvěle funguje jako doplněk k mozzarelle – přidává hloubku bez toho, aby přebíjel ostatní ingredience. Piccante naopak dokáže stát samostatně a stát se hlavním sýrem pizzy, ideálně v kombinaci s jednoduchými přísadami jako je olivový olej, česnek a rozmarýn.
Provolone se při zapékání chová velmi příjemně – taví se rovnoměrně, vytváří zlatavou kůrku a nepouští přebytečnou vodu. To z něj dělá prakticky ideální volbu pro každého, kdo chce experimentovat se sýry na pizzu, ale nechce riskovat mokré těsto nebo příliš agresivní chuť.
Taleggio je sýr, který na první pohled může vypadat skromně, ale jeho chuť je cokoliv jiného než nenápadná. Pochází z oblasti Bergama v Lombardii, kde se tradičně zrál v jeskyních nebo sklepích. Dnes nese označení DOP – chráněné označení původu a jeho výroba podléhá přísným pravidlům.
Taleggio patří mezi tzv. sýry s omývanou kůrou – během zrání se pravidelně otírá solankou nebo vínem, což podporuje růst specifických bakterií na povrchu a dává sýru jeho charakteristické oranžovohnědé zbarvení a silně aromatickou kůru. Vnitřek je ale překvapivě jemný, krémový a při pokojové teplotě téměř teče. Chuť je bohatá, lehce zemitá, s náznaky ovoce a mléčné sladkosti.
Na pizzu se taleggio hodí zejména v kombinaci s ingrediencemi, které jeho intenzitu vyvažují nebo doplňují. Klasickými partnery jsou hrušky, vlašské ořechy nebo med – kombinace, která zní možná neobvykle, ale v praxi funguje překvapivě harmonicky. Italové taleggio používají také na bílé pizze bez rajčatové omáčky, kde jeho krémovost tvoří základ celé kompozice. Při pečení se taví krásně a rovnoměrně, i když jeho výrazné aroma se v troubě ještě zintenzivní – to je třeba brát v úvahu při komponování pizzy.
Pokud taleggio považujeme za střední kategorii výraznosti, gorgonzola je jasně na druhém konci spektra. Tento slavný italský modrý sýr z oblasti Piemontu a Lombardie patří mezi nejznámější sýry s plísní na světě a jeho použití na pizzu vzbuzuje vášnivé diskuse – někteří ho milují, jiní se mu vyhýbají. Jedno je ale jisté: správně použitá gorgonzola dokáže z pizzy udělat nezapomenutelný gastronomický zážitek.
Existují dvě základní varianty: gorgonzola dolce, která je mladší, krémovější a mírnější, a gorgonzola piccante, která je pevnější, suší a výrazně intenzivnější. Pro použití na pizzu je obecně vhodnější dolce varianta – taví se lépe a její chuť je přístupnější širšímu okruhu zákazníků. Piccante se hodí pro odvážnější kombinace nebo jako doplněk v malém množství.
Jak jednou poznamenal italský gastronomický kritik Carlo Petrini, zakladatel hnutí Slow Food: „Italská kuchyně není o složitosti, ale o respektu k surovině." A právě gorgonzola tuto filozofii ztělesňuje – sýr s tak silným charakterem nepotřebuje mnoho přísad. Klasická kombinace gorgonzoly s hruškou a vlašskými ořechy na pizze je toho dokonalým příkladem: tři ingredience, tři výrazné chutě, jedna dokonalá harmonie.
Gorgonzola se výborně hodí také na pizzu se špenátem, kde hořkost listové zeleniny vytváří přirozený kontrast k tučné slanosti sýra. Nebo v kombinaci s karamelizovanou cibulkou, která svou sladkostí zmírňuje pikantnost plísňového sýra. Možností je mnoho – klíčem je vždy respektovat intenzitu gorgonzoly a nepřidávat příliš mnoho dalších silných ingrediencí.
Italská tradice quattro formaggi – tedy pizzy se čtyřmi sýry – je pravděpodobně nejznámějším příkladem sýrové kombinace na pizzu. Tradiční složení se liší region od regionu, ale obvykle zahrnuje mozzarellu jako základ, jeden výraznější polotvrdý sýr, jeden krémový sýr a jeden pikantní nebo plísňový sýr. Provolone, taleggio a gorgonzola se tak přirozeně stávají kandidáty na místo v této sestavě.
Při kombinování více sýrů platí několik praktických pravidel:
Tato pravidla nejsou dogmatem, ale vycházejí z logiky italské kuchyně, která vždy upřednostňuje kvalitu před kvantitou. Dobrý pizzař ví, že tři dobře zvolené sýry v správném poměru předčí pět průměrných sýrů nasypaných bez rozmyslu.
Neapolská pizza má svá přísná pravidla – Associazione Verace Pizza Napoletana definuje přesné postupy výroby těsta, dobu kynutí i způsob pečení. Tradiční neapolská pizza margherita používá výhradně mozzarellu di bufala campana nebo fior di latte. Ale to neznamená, že by neapolská tradice vylučovala experimentování se sýry – právě naopak. Moderní neapolští pizzaři stále více sahají po regionálních italských sýrech a vytvářejí nové kombinace, které respektují tradiční techniku, ale obohacují ji o nové chutě.
Právě tato filozofie – respekt k tradici spojený s otevřeností vůči novým ingrediencím – je základem moderního přístupu k italské pizze. Provolone, taleggio nebo gorgonzola nejsou náhradou za mozzarellu, ale jejím přirozeným rozšířením. Jsou to sýry s vlastní historií a vlastním charakterem, které na pizzu patří stejně přirozeně jako rajčatová omáčka nebo čerstvá bazalka.
Příště, až budete přemýšlet nad objednávkou pizzy, možná stojí za to dát šanci něčemu trochu odvážnějšímu. Taleggio s hruškou, gorgonzola se špenátem nebo provolone piccante s česnekem a rozmarýnem – to jsou kombinace, které italská pizzová tradice zná a miluje. A jakmile je jednou ochutnáte, těžko se vrátíte k pizze, která nabízí méně.